POVÍDKY (VLČÍ SERIÁL)

MAGICKÁ LOUKA první č ást

Spal jsem tiše ve své posteli a tiše oddechoval. Byl jsem si jistý že spím měl oči zavřené byla hluboká noc na nebi byl měsíc. Byl jsem si jistý že znám celý les a louky. Ale mýlil jsem se. Byl jsem vysoké postavy, bydlel jsem v domku u lesa a byl jsem polo vlk. Lidé mě kdysi zakleli do vlka. To se mi vlastně líbilo mít nadpřirozené schopnosti.​ Cosi mě zvedlo z postele dovedlo mě k oknu. Viděl jsem to jako živé obrazy jako na plátně v kině. Viděl jsem tam poletovat oranžová a rudá světélka. Chvíli jsem je pozoroval a pak se oblékl a vyšel ven. Byl jsem si jistý že spím dál a šel jsem za nimi. Cesta vedla za barák na kopec kde jsem to ještě znal. Prošli jsme jako by pod stromovým mostem a bylo ráno. Bylo to hodně divné protože byla ve skutečnosti noc a já jsem spal v posteli. Byl jsem snad náměsíčný? Já jsem já nemám jméno říkejte mi jak chcete. Říkejte mi třeba jen vlku. Nikdy jsem nikoho nezabil. Nikdy jsem nikomu neublížil a nikdy jsem nikoho neproměnil. Nechtěl jsem s tím nic nic společného. Moje vlčí povaha byla mírná ale i divoká.
Měl jsem dlouhé vlasy černé barvy mělnil jsem se jen za úplňku a tak jsem měl štěstí že bylo po a tady byl den. Prošli jsme snad časem? Vešli jsme do dalšího lesa a já viděl pod nohama lesní trávník byl měkký a hřál. Nebyla mi zima. Na konci lesa jsme došli před kopec ale já už nemohl skácel jsem se. Světélka se slétla okolo mě dávala mi sílu. Vstal jsem. Byla se mnou celou dobu. Když jsme zdolali kopec uviděl jsem louku kde jsem viděl lidi a zvířata které jsem v životě neviděl. Říkal jsem si zda jsem se nezbláznil. Lidé mě poslali myšlenku abych se na nic neptal. Zakýval jsem jen hlavou jako, že jsem rozuměl. Počkal jsem až odejdou ale odletěli i světélka. Byl jsem tam sám. Přišla ke mě dívka a řekla at ji proměním. Odstrčil jsem ji. Obrátil se k ní zády a šel zpět. Nebyl jsem naštvaný. Cestou na trávníku jsem opět potkával lidi a zvířata. Konečně jsem prošel stromovým tunelem a byla noc... Sešel jsem kopec a byl u mému domku. Obrátil jsem se ještě zády k domku a uviděl jsem opět dívku i světélka celou dobu šli za mnou. V duchu jsem si říkal že teď i ona věděla kde jsem bydlel. Byla to mladá dívka která nemohla být proměněná ještě. Vysvětlil jsem ji celý příběh... Poslouchali celou dobu. Potom jako by dívku odtahovali pryč. Šel jsem do domku zamlkl jsem dveře, svlékl oblečení nechal pijamo a šel si zas lehnout. A spal až do rána.

Vložte svůj text...

....VLČÍ  SEN  2  část

NEŽ se vzbudil měl další sen dá-li se tomu tak říkat...
"Spal jsem v mojí posteli a probudil jsem se do snu byl jsem vlkem a běžel jsem na tu louku. Míjel jsem stromy, kameny, klacky, větvičky, větve, stromy, běžel jsem pod stromovým tunelem, na zelené trávě která byla opět měkká. Běžel jsem do kopce. Cestou se ke mě přidali další vlci ze všech stran. ​Mladé, staré i malé. Celé smečky a běželi jsme dál do kopce. Vyprávěli mi vlčí příběhy o tom že sebe nikdy nevyženou nikoho slabého, že stále zůstává ve smečce a oni se musí o něho postarat. Ptal jsem se jich kde mají velitele... Všichni se zastavili nechápal jsem proč. jejich oči zčervenali a já začal vrčel a tak došlo vlastně k první rvačce. A já vycítil že jsem silnější ale bál jsem se to přiznat. Byl jsem vystrašený.. Jejich oči se změnili na jejich normální a dali tak najevo že jsem jejich nový ALFA. Nebyl jsem na ně zlý ale nechtěl jsem se vytahovat ale oni opravdu poslouchali. A tak jsem získal novou rodinu a oni si našli mě. Byl jsem rád. Doběhli jsme konečně na louku kde jsme si zavili... Když tam přišla opět ta dívka. Chtěla se přidat. Poradili jsme se opět. Tak byla s námi ale nebyla vlkem.- Byla moc mladá. Nechtěl jsem ji pokazit život vlkem. Ale byla pod naší ochranou a to bylo více než dost. Dívka se o nás starala. Ukázala nám další záhadná místa. Starání udělalo své proměnil jsem ji. Kousl jsem ji do nohy. Krvácela ale nikdo se na ní nevrhl. Jeden z vlků přinesl v hubě lopuch aby si to tím ochránila. Neměli jsme provázek ale ona měla ve vlasech sponku tak jsem se proměnil na člověka a zavázal jsem jí to. Proměnil jsem se na vlka a běžel jsem zas domů. Dívka šla se mnou. Nemohl jsem dělat nic. Ukázal jsem ji místo kde bude spát. Proměnil jsem se na člověka a zalehl jsem do mé postele. Nechtěl jsem jí vedle sebe.

......

VLČÍ HRA 3  část

Když jsem se probudil ona tam, nebyla šel jsem se podívat ven a uviděl jsem vlci jak si s nimi hrála. Usmál jsem se ona byla sama mládě a sledoval jsem jak si s nimi hraje. Bylo hezké jí vidět jak byla šťastná. V jednu chvíli jsem uviděl jak mě zaregistrovala a tak jsem odešel zpět. A nechal jsem je si hrát. Po nějaké chvíli jsem je už neviděl. Proměnila se na vlka a běželi na tu louku.​ Když jsem vyběhl za nimi a snažil se ze všech sil to šlo rychle je dohnat. Ale zahlédl jsem už jen jejich zadky jak mizí za stromovým vchodem. ​A jako by se brána pro mě zavřela a já nemohl běžet dál. Zakňučel jsem. Byl jsem do ní asi zamilovaný. Packami jsem hrabal a pokoušel se prohrabat ale nešlo to. Uzavřelo se to jako kovová brána. Nechápal jsem. Čekal jsem tam dokud se nevrátila.
Ale nevracela se. Byl jsem už chladový a steklý i přesto jsem čekal.. Čekal jsem tři dny a tři noci. Když se pak konečně objevila. Byl jsem Šťastný jako blecha. Zavyl jsem. A optal se se jí proč jsem tam nemohl a dostal jsem tohle vysvětlení...
"Byla to hra byl si pomalý. Nikdo z dospělých se tam nedostal, byli jste všichni pomalé a my měli celou louku pro sebe ze sluncem. Tam neexistuje noc asi víš" Zakýval jsem hlavou. Proměnil jsem se na člověka a jak jsem byl hladový jsem se skácel. Zavyla aby přivolala ostatní vlci a světýlka. Stále jsem se neprobíral až pak se podařilo. Světélka byla snad naše životy nebo jsem nechá¨pal kdo byla. Věděl jsem že zachraňovala životy a že mi s nimi bylo dobře i teď. Proměnil jsem se do vlka. Dávalo mi to více síly. A mohl jsem konečně jít zpět- Ona taky. Říkejte jí jak chcete nikdo z nás Vás jména nepoví. Před barákem jsem se proměnil na člověka abych odemkl naštěstí to šlo. I ona a poprvé jsem ji řekl že ji miluji. Sám jsem to nečekal snad mi to uletělo z pusy.
Proměnila se do člověka a řekla to samé. Oba jsme věděli že jsme ještě nesměli nic udělat. Nedostali jsme ani znamení. Ale poprvé jsem ji dovolil aby spala vedle mě. Byl to hezký pocit hřálo to ještě více než láska. Více než slunce a více než samotný akt z akce mezi mnou a jí. Ani na chvíli jsem na to nepomyslel. Přitulila se ke mě. Spali jsme. Ona se pak probudila jako první a uvařila mi čaj z toho co jsem tu měl a udělala jídlo. Čekala až se proberu. Jenže jsem se opět dostal do jakého si tamtoho stavu. Neprobouzel jsem se. Vyšla ven proměnila se na vlka a zavyla na pomoc žalostným vytím. Věděl jsem to protože jsem to sledoval jako duch a viděl jsem i sám sebe jak ležím v posteli ale stále jsem nebyl oddělen. Přilétla i světélka... Nechápal jsem proč se tohle dělo co to bylo za stav. Když jsem od duchovního rádce dostal odpověď.... "Zamiloval jste se příliš brzo do ní a láska může i ublížit a to se stalo Vám. Budete zase v pořádku. Vraťte se do těla a nechte ji o Vás se starat... tam začíná láska z druhé strany taky. Ona věděla." Vrátila jsem se do těla a otevřel jsem oči a vlci se proměnili do lidí. Byli to ti lidé jak jsem potkával poprvé... Usmívali se. Všichni mě šli opět přivítat a já uviděl v jejich očích radostné slzy. Až jsem se rozbrečel taky.
Byl jsem slabý ale byl jsem rád že tu byli. Řekl jsem jim jestli chtějí at si postaví domky vedle mého. A bylo vymalováno. Vrátila se mi síla vyskočil jsem z postele a od té doby oni bydleli vedle mě a dávalo nám to sílu.. Tak šťastný život jsem nikdy neměl. I ona vyrostla v hezkou dívku i hezkou vlčici. Z mláďat byli také hezké lidé a vlci. Stromový vchod otevřený pro nás od teď navždy. Spojitost byl klíč v další hře. Když jsme se tam vydali jako lidé. Šli jsme normálním krokem a povídali jsme si o událostech které se stali. Šli jsme po zelené měkké trávě až jsme došli před stromový tunelový vchod. Srovnali jsme se jeden za druhým chytli za ruce a šli pod ním až na louku kde byl den. Stále tam hřálo slunce. Začal jsem přemýšlet zda to nebyl paralelní svět mezi světy s tím co jsme znali a mezi tou loukou. Ale kdo ví co to bylo. Všichni jsme se tam cítili dobře. Vraceli jsme se opět do našeho světa. U stromu jsme se chytli zas za ruce a prošli jsme jim. A šli zas domů. ALE NECHTĚLO se nám ještě spát a tak jsme si venku udělali táborák. Když vyšel měsíc svítil nám na cestu ale nebyl plný úplněk a my seděli u ohně a bylo nám dobře. Brzy k ránu jsme uhasili oděn a šli spát. I oni.

......................

4 poslední ČÁST ( POSLEDNÍ SETKÁNÍ )

PO PROBUZENÍ JSEM ŠEL VEN ONI UŽ TAM BYLI, PROMĚNILI JSME DO VLKŮ ŽE POBĚŽÍME NA NAŠÍ LOUKU ALE NIKDO Z NÁS NEČEKAL CO SE STANE. DO LESA SE DOSTALI NORMÁLNÍ LIDÉ BEZ MYŠLENÍ. NEVĚDĚLI JSME KDE SE TU VZALI STAN NĚJAKÝ ATEISTA BY NÁM TO MOHL ZE SHORA ŘÍCI JESTLI TAM BUDEME. CÍTIL V TEN DEN ŠÍLENÉ NAPĚTÍ A BOLENÍ. Ostatní to cítili taky.Byli jsme spojené tělem i duší a když odejde jeden druhé pak taky. Skoro jako u dvojčat která byla kdy na sebe vázaná a ZÁVISLÁ jedno na druhým na životě. JEDNO bez druhého nemohlo dlouho přežít a my jsme byli to samé. i přesto jsme běželi dál byl podvečer spali jsme dlouho a tak jsme potřebovali slunce a to bylo možné na té louce běželi jsme za barák do kopce i po měkkém travnatém koberci prošli jsme pod stromovým vchodem a měli jsme den a slunce a hned jsme byly plné síly a byli jsme Šťastné jako nikdy.
Skotačili jsme tam a honili jsme se tam, nepotřebovali jsme tam jist ani pít. Byl to zajímavý svět. Zdrželi jsme se tam dlouho jak jsme jen mohli jak jen to bylo možné aby jsme načerpali sílu. Opět jsme prošli zpět a běželi měkkém travnatém koberci a narazili jsme na lidé s pistolí. Proměnili jsme se do lidí. To nechapali a každého z nás několikrát střelili do těla. Rány jsme měli hluboké. Bolelo to strašně moc. A jako by z nás vycházela síla ven a všechny atomy z těla ven. Nestačili jsme se už proměnit.
AŽ jednou potkáte v lese lidé s pistolí řekněte jim za nás že my jsme nebyli ti zabijáci byli jsme bytosti, byli jsme entity byli jsme vlčí lidé, byli jsme chytré léčitelé. věděli jsme mnoho o přírodě a lidech a věděli že nemáme jen jede svět. a když vás taky střelí taky mějte přání jít na magickou louku možná že nás tam potkáte.
NIKDY tam nebyla zima, tma jen světlo ¨, teplo a všechno bylo jak kdyby jste byli ve vlčím nebi. Ale teď už opravdu musíme jít do vlčích věčných lovišť. Najednou jsme se přenesli do jakého si místa podobné té louce a také tam nebyla tma, noc, nikdy úplněk, jen teplo, všechno tam bylo a mohli jsme od tam sledovat veškeré pozemské dění na Zemi ale i na naší předešlé louce. Byli jsme ve vlčím nebi to jsme věděli zcela určitě. JSEM TO JÁ a moje vlčí rodina. ¨BYL jsem s nimi Šťastný i oni a tady jsme to ještě moc neznali.Ale všichni jsme měli vidět slzy. Nevěděli jsme zda z radosti nebo z toho co se nám stalo. ale byli jsme vlčí bohové. Jako světélka v lidské světě a jako vlci a lidé tady. Teď už jsem pochopil co to bylo zač a proč jsem je nikdy neviděl.Ale u vchodu a na louce to byli lidé a vlci jako my a také je zabili lidé.

.............................

PŘÍBĚH VLČÍHO NEBÍČKA

VLČÍ PŘÍBĚH z NEBÍČKA ( nebrečet !!!! )
TAK nás tu zase máte. Dostali jsme se tam kam dostali, byli jsme kde jsme byli . Hned po příchodu jsme byli uzdravené. Rány z pistolí se zahojili a bylo to jako by jsme nikdy nic neměli. Dokonce jsme měli i větší sílu. Naše srst byla hezčí a okolo nás bylo bílé světlo​- Nám bylo super, bylo nám dobře... Po louce jsme opět běhali a honili jsme se tu a hráli na babu. Byl tu jen den, nikdy noc. Stále tu svítilo slunce a jak svítilo do trávy všechno se zdálo být sluncem pozlacené a vyhřáté. Louka byla teplým místem. Nestudilo nás to do pacek- Nikdy nic jsme si nezapíchly do pacek a nikdy jsme více nezestárly. Zůstali jsme jak jsme byli jen jsme byli zdravé, silné. Měli jsme zpět naší vitalitu. Naší radost ale i chuť do života ale bohužel jen tady nikde jinde. Kdybychom Vám toto vyprávěli ve světě lidí nikdy byste to neslyšeli protože my jsme tam skončili. Lidé nás zastřelili a nebylo jim to hloupé ani trochu. Ale že jsme tady můžeme Vám to potěšením říci. Novinkou bylo potkali jsme tu mnoho dalších vlků ale i zvířat a všechno bylo více barevné více pestré jako byste přiostřily barvy. Všichni tu byli Šťastné kam koliv jste se podívali a brána byla jinde.
Ztratil se nám strom. Ani nevíme jak to proběhlo ale byli jsme kde jsme byli. Cesta byla rychlá, nebolestivá. Jen od nábojů to strašně bolelo, pak už to šlo rychle a my se objevili tady- Byla to louka zvířecí nebíčko- viděli jsme i na duhu. Vy lidé byste tomu říkali duhový most. Ale nebojte se o nás teď se máme dobře a nic nás nebolí.Občas se k nám donese i zpráva od lidí. Ale teď už byste měli jít spát anebo se podívat na Vaše filmy a nebrečet pro nás. Opravdu nemáte proč- Vyprávěli jsme vám čtyry pohádky, i vlčí lásku a z celé šťastné lásky jsme byli zabitý. ALE už je to dobré. Máme tu svoje privilegia nikdo nikoho nestresoval a všichni jsme si pomáhali se vším a měli jsme čas i na hry. Nikdy jsme nebyli vyčerpané a ospalé. Nepřáli bychom si kdyby jste pro nás brečeli jen kvůli lidem s pistolí. Zlé lidi jsou a byly všude jen né tady. Mějte se krásně, skládejte básně a hezkou noc. Vaše vlčci.

-----

MEZI

Vlčí příběh pokračování
( sorry za chyby )

Zelené louky a vyhřívané kopce se po ránu leskly rosou bylo po dešti a zvířátka se tam proháněla. Všichni však čekala jen na jedno jediné na svého páníčka. Ten jim tam scházel. Duhový most byl před nimi jako veliká brána s několika barevnými nátěry. Přišli tam i vlci. I oni čekali na jedno jediné až se tam dostane jejich zrádce kdo je kdysi zabil aby mu něco vyvedli.

Když nastal soudný sen a oni čekali ale oni nepřicházeli a nepřicházeli. Jak se říká boží mlýny melou pomalu ale spravedlivě. Tak oni lovci co kdysi zabili vlci tak i na ně došlo při jednom dalším lovu se stali sami obětí. Nešli hned do nebe ale šli do mezi nebem a peklem jmenovalo se to očista. Takové místo nebylo moc hezké ale lidi tam mohli brečet a zbavovat se svých hříchů a prosit o odpuštění. Lovcům se tam nelíbilo.

Až jednoho dne se satan a bůh domluvili že on je tam už nechce ať si vezme nahoru. Přemýšlení zda je má vzít za duhový most bylo dlouhé ale přesto se stalo. Bilé světlo jako by je vyzvedlo nahoru a oni se objevili u duhového mostu.
"Tak jděte a žádné blbosti nebo půjdete zpět" řekl jim. Kývli hlavou a šli dál pod bránu kde je už spatřil vlci..
"To jsou oni to oni nás zabili..." všechna zvířata najednou ztuhla. Všichni se seběhli k nim a utvořili okolo těch dvou kruh. Vkci na ně vrčeli. Dokonce lovci dostali jako odplatu kousanec od vlků
"Doufám že si to budete pamatovat že zabíjet je špatné lidi i zvířata proč jste tady?"

Jeden z nich začal vyprávět příběh co se dělo potom od doby co se stali sami obětí. A jak je lidi lovili v lese taky pak byli postřelený tak moc že byli v očistě. Ale lidský život je koloběh jako voda a celý život na planetě i zvířecí. Když dovyprávěli svůj příběh všichni se rozešli a nechali lovce tam aby přemýšleli co dál s nimi bude.
Nebylo nic prostě tam jen byli v nebi taky zalitém sluncem kde před tím zmizel i strom a nikdy tam nebyla tma a všechno bylo více barevné a pestré a vždy tam bylo slunce občas zapršelo ale nebyla tma a trávníky byli vyhřívané od slunce nikomu nebyla nikdy zima. Nikomu nebyla zima. Ani lidem ani zvířatům. I oni si všimli že jim zmizeli zranění a že jsou silný jako před tím a nic je nebolelo.
Toto místo bylo pro všechny učiněným rájem. Vždy bude a je at u si ho každý představil a představuje jak chce vždy tam někde v hloubi bude existovat další svĚT