Vlčí mini příběhy
JÁ VLK ZAKY
Jako malý vlček jsem se narodil v lese v celé své kráse. Dali mi jméno ! ZAKY!.Měl jsem šedočernou barvu . Uši a packy jsem měl černý jinak jsem byl šedý skoro stříbrný. Moje rodiče zabili lovci a já zůstal sám. Byl jsem jedináček. Jedinou výhodou bylo že už jsem nepil jejich mléko ale byl jsem už ¨starší i přesto stále mládě. Hledal jsem jinou skupinu vlků abych se k nim mohl přidat. Dlouho jsem nenacházel. Zdálo se že vlci z lesa snad zmizeli ale pak se stal zázrak a já jsem je uviděl na jedné skále nad lesem, když jsem šel okolo potoka dole. Podíval jsem se nahoru.
Uviděl jsem je. Celé stádo vlků jako by se dívalo na mě. Ale byla to jen chvilka zasnění. Přes všechnu bolest od ztráty rodičů jsem sebral odvahu a zamířil k nim.Když jsem tam přišel několik z nich na mě vrčelo. Nedovolil jsem si jít blíže a vyčkával jsem co se bude dít. Byl jsem pro ně vetřelec. Neznali mě. Není divu. Kdo by taky znal malého ZAKYHO. Jeden z nich přišel ke mě očichal mě a vrátil se k ním. Vlci vrčeli dál. Smutně jsem se otočil a vracel jsem se zpět do lesa. Neměl jsem odvahu se otočil. Jen jsem je slyšel jak jdou za mnou. Ale sebral jsem ji a otočil jsem se. Vlci stáli taky.
Když jsem se pokusil k nim jít utekli. Smutně jsem zase šel po cestě k mému obydlí u stromu. Byl večer a měsíc svítil na cestu. Došel jsem tam. Hladový si lehl a spal jsem. Ráno když jsem se probudil byli u mě. Říkal jsem si jak to když utekli. Jeden z nich přinesl v tlamě králíka a dal ho. Já se najedl. Mrkl jsem očima jako poděkování. I přesto jsem se otočil a šel si něco hledat. Šli za mnou. Hledali jsme společně něco k jídlu. Začali jsme si na sebe zvykat. Začal jsem být jejich přítel. Stal jsem se součástí jejich smečky. Měli jsme dvě místa. Moje a jejich. Věděl jsem že moje vlčí rodiče by si to tak i přáli. Byl jsem rád získal jsem přátelé. Získal jsem velkou vlčí rodinu. Od té doby jsem byl s nimi a oni se mnou.,,,
JÁ ZAKY
"stehování před lovci"
Jmenuji se Zaky jsem šedočerný vlk vyrůstal jsem bez rodičů protože mi je zabili lovci a já našel novou smečku. Toho rána lovci prohledávali les a by nás chytili a zabili. Nastražili tam i pasti. My se ale vydali na druhou stranu aby jsme se vyhnuly jim a jejím pastím. Bylo nás několik- Musel jsem opustit moje místo u stromu. Taky místo jejich na skále. Neměli jsme co ztratit. Neměli jsme nábytek jako lidi. Byli jsme jen my a mláďata. Já jsem byl taky ještě mládě ale né zas tak malý. I přesto jsem byl rád za starší. Měl jsem poprvé i Alfu to byl vlk který byl rádce nad námi všemi a všichni jsme ho museli poslouchat. Bylo mi vcelku jedno kdo byl a kolik mu bylo. Pro mě bylo důležité mít je. Hlavně neztratit je.
Běželi jsme co nám síly stačili. O lidech jsme věděli svoje. Lidi sice vytvořili mnoho ale taky mnoho ničili. Byli to taky zabijáci a pak že jenom my. To se jen o nás říká. Když nejsme v ohrožení nebo hladový nic neděláme. Proběhli jsme asi pět lesů. Cestou jsme chvilku odpočívali. Museli jsme najít místo kde bude zas voda a nějaká skrýš pro nás. Mnoho lidí tak i my říkáme kde je voda budou i zvířata pro naše jídlo. My můžeme mít i malá zvířata ale i velká- Vždy první Alfa, samice a pak ostatní. Taky jsme měli zajímalo. Ale nikdy jsme nevyhnali slabé. Šel by jen kdo by prohrál. Hledali jsme vodu nebo potok s místem. Když se zdařilo utábořili jsme se tam. V tichu jsme doufali že nás nenajdou alespoň pro tentokrát. Poblíž potoka jsme našli další skálu. S otvorem. Mohli jsme být uvnitř. Vlezli jsme si tam. Několik vlků hlídalo aby dalo povel k útoku nebo k útěku. Jelikož jsme běželi skoro od rána a je večer se s Vámi loučíme a dobrou noc.